Benediktinský klášter v Kladrubech patří k nejvýznamnějším klášterním areálům českých zemí a zároveň k nejpozoruhodnějším místům spojeným s úctou ke sv. Wolfgangovi v českém prostoru. Už samotné zasvěcení klášterního chrámu — Nanebevzetí Panny Marie, sv. Benedikta a sv. Wolfganga — ukazuje, že řezenský biskup nebyl vnímán pouze jako vzdálený bavorský světec, ale jako duchovní autorita s přirozeným významem i pro západní Čechy, tedy oblast historicky otevřenou kontaktům s bavorským a podunajským kulturním okruhem.
Klášter založil roku 1115 kníže Vladislav I. v krajině, která tehdy představovala strategické západní pohraničí přemyslovských Čech. Volba místa nebyla náhodná: Kladruby ležely poblíž významné obchodní komunikace spojující Norimberk s Prahou a dále se severní Evropou. Benediktinský klášter zde sehrál nejen duchovní, ale i zásadní kolonizační a kulturní roli; podílel se na zakládání sídel, formování cestní sítě i stabilizaci tohoto prostoru.
Právě benediktinské prostředí činí přítomnost sv. Wolfganga mimořádně logickou. Wolfgang byl s benediktinskou spiritualitou úzce spjat a jako biskup řezenský představoval jednu z klíčových osobností církevního světa střední Evropy 10. století. Jeho kult se přirozeně šířil z bavorského prostředí do českých zemí, zvláště do oblastí sousedících s říšským prostorem. Kladruby tak představují jeden z nejvýznamnějších dokladů této kulturní a duchovní provázanosti.