St. Wolfgang im Salzkammergut
St. Wolfgang im Salzkammergut patří k nejvýznamnějším místům spojeným s kultem svatého Wolfganga. O jeho skutečném historickém působení na tomto místě však neexistují přímé doklady. O to bohatší je místní legendistická tradice. Podle ní se měl řezenský biskup Wolfgang uchýlit vysoko nad Abersee — původním názvem dnešního Wolfgangsee — na skalní masiv Falkenstein, kde žil jako poustevník. Jeho údajný pobyt zde připomínají jeskyně ve skále i několik drobných kaplí. Legenda dále vypráví, že hodem sekery určil místo, kde chtěl v údolí postavit svou poustevnu. Právě na tomto místě, výrazně nad břehem jezera, dnes stojí farní a poutní kostel sv. Wolfganga.
Pohled z Falkensteinu na jezero Wolfgangsee
Klášter Mondsee a formování úcty ke svatému Wolfgangovi
Území dnešního St. Wolfgang náleželo klášteru Mondsee, který leží severozápadně odtud, za horským masivem Schafberg, u stejnojmenného jezera. Od roku 833 byl Mondsee vlastním klášterem řezenského biskupství, a podléhal tedy přímo řezenskému biskupovi.
Roku 976 se biskup Wolfgang uchýlil do Mondsee, aby unikl vyhrocenému politickému konfliktu v Řezně mezi vévodou Jindřichem II., zvaným Svárlivý, a císařem Otou II. V klášteře pobýval déle než rok a nelze vyloučit, že během této doby navštívil i lesnatou oblast kolem Abersee. Právě klášter Mondsee sehrál zásadní roli při utváření a šíření Wolfgangova kultu. Zde vznikla i legenda, podle níž světec žil jako poustevník na Falkensteinu, odolával ďáblovým pokušením a hodem sekery určil místo budoucí svatyně, kterou měl vlastníma rukama postavit. Po letech samoty jej podle legendy objevil lovec a z Řezna dorazilo poselstvo, aby svého biskupa přivedlo zpět. Legenda dále vypráví, že i kostel, který Wolfgang založil, chtěl svého tvůrce následovat; světec mu však přikázal, aby zůstal na břehu jezera. Jeho zázračná moc se totiž neměla projevovat u jeho hrobu v Řezně, nýbrž právě zde, na břehu Abersee.
Tento motiv zřetelně ukazuje snahu kláštera Mondsee soustředit úctu ke svatému Wolfgangovi na vlastní území. Velké poutní proudy tak nesměřovaly k jeho hrobu v Řezně, ale právě sem, k Abersee. Poutní tradice je zde poprvé doložena roku 1306. St. Wolfgang se následně stal jedním z nejvýznamnějších poutních míst pozdního středověku a jeho věhlas přesáhl hranice celé střední Evropy.
Poutní kostel svatého Wolfganga
Od kdy na místě nad jezerem stál kostel, není známo. Nelze vyloučit, že zde skutečně existovala svatyně již za Wolfgangova života. Historicky doložitelný je však kostel až ve 12. století. Původně byl zasvěcen sv. Janu Křtiteli; jako kostel sv. Wolfganga je poprvé zmíněn roku 1194. V dnešní stavbě se dochovaly pozůstatky pozdně románské či raně gotické budovy, jejíž rozsah odpovídal dnešní hlavní lodi.
Požár v roce 1429 zřejmě nezpůsobil zásadní škody. Teprve od roku 1448 jsou doloženy rozsáhlejší stavební úpravy: hlavní loď byla nově zaklenuta a kolem roku 1455 bylo na severní straně přistavěno boční křídlo. Tyto práce byly v zásadě dokončeny roku 1463.
Poté, co klášter Mondsee založil ve St. Wolfgang filiální komunitu, vznikl kolem roku 1470 prostorný chór určený pro chórovou modlitbu benediktinů. Roku 1477 byl kostel dokončen natolik, že mohl být slavnostně vysvěcen. Vrchol výzdoby představuje monumentální křídlový oltář Michaela Pachera, jednoho z nejvýznamnějších pozdně gotických malířů a řezbářů střední Evropy, působícího v jihotyrolském Brunecku. O jeho vzniku existují přesné písemné zprávy. Dne 13. prosince 1471 uzavřel mondseeský opat Benedikt Eck smlouvu s Michaelem Pacherem; oltář byl instalován roku 1481.
Velký křídlový oltář Michaela Pachera
Jeho mimořádná umělecká kvalita, kompoziční jednota i výjimečně dobrý stav dochování vysvětlují jeho trvalou proslulost. V otevřené oltářní skříni se nacházejí bohatě vyřezávané a zlacené dřevěné plastiky Korunování Panny Marie, obklopené anděly a doplněné postavami sv. Wolfganga jako patrona místa a sv. Benedikta, zakladatele řádu.
Malovaná křídla oltáře umožňují několik ikonografických proměn. V jednom otevření zobrazují výjevy ze života Panny Marie, v jiném scény ze života Krista, a při uzavření vnějších křídel pak epizody z legendy o svatém Wolfgangovi.
Barokní období obohatilo interiér o další významná umělecká díla, mimo jiné od Thomase Schwanthalera a Meinrada Guggenbichlera. Roku 1713 byl kostel rozšířen o Wolfgangovu kapli na severní straně. Ta začlenila dvě legendární pamětní lokality spojené se světcem: malou poustevnickou celu, kterou měl údajně sám postavit, a kámen nesoucí jeho stopy. Do té doby se obě tato místa nacházela mimo samotný kostel.
Poustevna sv. Wolfganga; za mříží vlevo na snímku se nachází Wolfgangův kámen
Wolfgangův kámen
Falkenstein – krajina legendy a hranic
Západně od St. Wolfgang, pod horským masivem Schafberg, se zvedá Falkenstein, který vystupuje až 200 metrů nad hladinu Wolfgangsee. Právě k tomuto místu se váže nejstarší legendistická tradice spojená se svatým Wolfgangem. Různé skalní útvary byly vykládány jako hmotné stopy jeho přítomnosti — jeskyně, která mu měla sloužit jako obydlí, pramen, jenž měl vytrysknout po úderu jeho hole do skály, skalní stěna, kterou měl podpírat roztaženýma rukama, když ji na něj chtěl svrhnout ďábel, skalní výběžek, odkud hodil sekeru, i kámen, na němž odpočíval při jejím hledání. Mezi Falkensteinem a St. Wolfgang protéká Dittlbach, který tvoří několik historických hranic zároveň: mezi Horním Rakouskem a Salcburskem, mezi lineckou diecézí, dříve pasovskou, a salcburskou arcidiecézí i mezi obcemi St. Wolfgang a St. Gilgen. Falkenstein tak dnes náleží již ke St. Gilgen a tím i k Salcbursku.
Právě tyto hranice byly ve středověku častým zdrojem sporů. Klášter Mondsee, který roku 1142 získal nezávislost na řezenském biskupství, vedl s řezenským vysokým biskupstvím spor o lesní majetky v oblasti Abersee a roku 1184 v něm zvítězil.
Salcburské arcibiskupství, které ve 13. století v této oblasti rovněž uplatňovalo své nároky, se jich roku 1291 definitivně vzdalo. Je možné, že Mondsee tento úspěch přičítalo přímluvě sv. Wolfganga, a právě proto jeho kult cíleně podporovalo. Možná odtud pochází i světcův atribut sekery. Ve středověkém právním obyčeji totiž existoval způsob určování hranic majetku prostřednictvím symbolického hodu sekerou.
Falkensteinský kostelík
Pohled přes kapli nad pramenem na kostelík na Falkensteinu
Wolfgangův pramen v kapli nad studnou