Svatý Wolfgang (asi 924–994) patří k nejvýznamnějším osobnostem středoevropského 10. století. Byl učencem, benediktinským mnichem a řezenským biskupem v době, kdy se formovaly nové politické i církevní struktury střední Evropy. Jeho život spojil prostředí klášterních škol, reformního mnišství i správu jedné z nejvýznamnějších diecézí tehdejší říše. Přestože je dnes znám především jako světec, současníci jej obdivovali zejména pro jeho vzdělanost, osobní skromnost a smysl pro církevní reformu.
Wolfgang se narodil kolem roku 924 ve Švábsku, pravděpodobně v Pfullingenu. Podle nejstarších životopisů nepocházel ze šlechtického prostředí. V době, kdy společenské postavení určoval především původ, představovalo vzdělání jednu z mála cest k osobnímu vzestupu. Již v mládí byl svěřen do výchovy v benediktinském klášteře Reichenau na Bodamském jezeře, jednom z nejvýznamnějších center vzdělanosti tehdejší Evropy. Zde získal rozsáhlé znalosti latiny, teologie i antické literatury a navázal kontakty, které ovlivnily jeho další život.
Po studiích působil nejprve ve Würzburgu a později v Trevíru, kde se podílel na vedení katedrální školy. Vzdělával budoucí duchovní, organizoval jejich studium a postupně si získal pověst mimořádně vzdělaného učitele. Přestože se pohyboval v blízkosti nejvyšších církevních a politických kruhů otonské říše, stále více jej přitahoval ideál mnišského života.
Po smrti trevírského arcibiskupa Jindřicha, svého přítele a ochránce, opustil dosavadní působiště a vstoupil do benediktinského kláštera Einsiedeln ve Švýcarsku. Toto rozhodnutí představovalo zásadní obrat v jeho životě. Einsiedeln patřil k významným centrům reformního mnišství, které usilovalo o důslednější naplňování řehole sv. Benedikta a návrat k původním ideálům klášterního života.
Wolfgang zde působil jako učitel, získal kněžské svěcení a stal se respektovanou osobností místní komunity. Pod jeho vedením si klášter upevnil pověst významného centra vzdělanosti a duchovního života.
Na počátku sedmdesátých let 10. století odešel z Einsiedelnu na misijní působiště v Uhrách. Křesťanství zde tehdy teprve upevňovalo své postavení a západní církev podporovala šíření víry mezi maďarskými kmeny. Wolfgangovo působení zde netrvalo dlouho, záhy však dostal nové poslání, které určilo zbytek jeho života.
Roku 972 byl zvolen biskupem v Řezně, jednom z nejvýznamnějších center Bavorského vévodství i celé otonské říše. V čele diecéze stál více než dvacet let a zařadil se mezi nejvýznamnější biskupy své doby.
Jeho působení bylo spojeno především s reformou církevního života. Podporoval benediktinské ideály a snažil se posílit duchovní význam klášterů. Významným krokem bylo oddělení biskupského úřadu od opatství sv. Emmerama, čímž vytvořil podmínky pro samostatný rozvoj tohoto významného benediktinského kláštera. Pod vedením opata Ramwolda se sv. Emmeram stal jedním z důležitých center reformního mnišství v jižním Německu.
Prameny zároveň zdůrazňují Wolfgangovu osobní zbožnost a sociální citlivost. Během hladomoru roku 987 nechal otevřít biskupské sýpky a rozdělil obilí potřebným. Současníci jej vnímali jako člověka, který dokázal spojit duchovní autoritu s praktickou službou lidem.
Do českých dějin vstoupil Wolfgang především v souvislosti se založením pražského biskupství roku 973. Dosavadní misijní působnost Řezna v českých zemích tím byla zásadně proměněna. Nová diecéze posílila postavení přemyslovského státu a přispěla k jeho začlenění do struktur latinského křesťanstva.
Starší tradice představovala Wolfganga jako člověka, který vznik nové diecéze velkoryse podpořil. Moderní historické bádání je v tomto směru opatrnější. Jisté však je, že k založení pražského biskupství došlo právě během jeho episkopátu a že tato událost představovala významný mezník v dějinách českých zemí.
Roku 994 onemocněl během cesty po majetcích řezenského biskupství v oblasti rakouského Podunají. Zemřel 31. října v Puppingu nedaleko Lince. Jeho tělo bylo převezeno do kláštera sv. Emmerama v Řezně, kde bylo pohřbeno.
Úcta ke svatému Wolfgangovi se začala šířit již krátce po jeho smrti. Roku 1052 byl v Řezně slavnostně svatořečen za přítomnosti papeže Lva IX. V následujících staletích se jeho kult rozšířil daleko za hranice biskupství. Kostely, kaple a poutní místa zasvěcená svatému Wolfgangovi vznikala v Bavorsku, Rakousku i českých zemích a jeho jméno se trvale zapsalo do duchovních i kulturních dějin střední Evropy.