Podle staré tradice procházel sv. Wolfgang při své cestě českými zeměmi a při návratu do Řezna odpočíval v jeskyni pod vrchem Žďár. Toto místo bývá dodnes označováno jako Wolfgangovo „lůžko“. V kameni měly podle legendy zůstat také otisky jeho šlépějí a berly — hmatatelné stopy světcovy přítomnosti, které po staletí utvářely místní zbožnost.
Tato tradice není jen pozdní lidovou pověstí. Už jezuitský autor Albert Chanovský ji zaznamenal ve spise Vestigium Bohemiae piae z roku 1659, kde sv. Wolfgang vystupuje jako poutník a misionář, jehož stopa se otiskla do české krajiny. Právě tato představa dávala místu jeho mimořádnou duchovní sílu — krajina zde nebyla chápána jako pouhá kulisa, ale jako nositelka paměti a znamení světcovy blízkosti.
S místem je úzce spojena také rodová tradice Černínů z Chudenic. Podle dochované pověsti byl roku 1601 Humprecht Černín ve snu andělem vyzván, aby navštívil kapli sv. Wolfganga nad Chudenicemi, neboť do tří dnů zemře. Tento příběh vypovídá o silném osobním vztahu rodu k tomuto místu, který se v dalších generacích proměnil v cílenou podporu svatowolfgangského poutního areálu.
V 18. století proměnil rod Černínů toto místo v monumentální poutní areál, kde se propojovala víra, reprezentace i vědomě utvářená krajina. Dnešní věž se šlépějovou kaplí tak není jen výraznou dominantou chudenického horizontu, ale i připomínkou zaniklého světa barokní poutní kultury.